Znáte doktora Františka Krcha? kdyžtak (
zde)
Včera jsem u něj byla. Normálně už pacienty nepřijímá, ale udělal vyjímku a vzal mě.. :) Musela jsem s sebou přinést svůj jídelníček, který mi zhodnotil a poradil, co zlepšit. Prý je nejdůležitější asi změnit jídelní návyky jako např. naučit se jíst normálně s rodinou a hlavně nedělat zvláštní kombinace jídel, co dělám. (Kdo taky jí kyselé okurky a k tomu mléko :D..). Musím říct, že jsem snad nepotkala hodnějšího a příjemnějšího člověka.. :)) Nejdřív jsem mu musela říct můj příběh a dosavadní život s MA. Když jsem mluvila, doplňoval mě nějakými připomínkami a dokázal přesně vystihnout to, co jsem já nedokázala.. Všechno věděl.. Jak jím, kdy jím, proč dělám to, co dělám..Věděl, že jsem uzavřená, citlivá, bojím se lidí a jejich reakcí, nejistota, nízké sebevědomí, strach ze zklamání..Ostatní si mohou myslet, že jsem tichá a nepouštím si lidi k tělu, protože jsem nafoukaná a podobně.. kolik lidí ale ví, že to tak vůbec není jenom prostě se tak moc bojíte ? :/ Nedokáží to pochopit.. To, proč se tak chováte a co za tím je..to všechno.. Proč jsem přecitlivělá, jak reaguju, jak přemýšlím..prostě vše. Někdy byl i docela vtipný. :D Občas pronesl větu jako: "Vím, že si nejradši s jídlem zalezeš někam do své nory a jíš o samotě.) Také mi řekl, že se musím naučit jíst u stolu a prostírat si. Přinesl talíř, ukázal mi ho a řekl: "Tohle je talíř.. ) :D Víte jak to myslel.. prostě abych ho používala.. Přinesl graf BMI, kde byly uvedené procenta obezity, normy a podvýživy. Všude tam byly propiskou zakreslené čárečky. Řekl mi: "Tohle jsou moje pacientky, které se léči z mentální anorexie". Nebyl to zrovna příjemný pohled. Čárečky byly zaškrtnuty pod hranicí normy, že se tam skoro jedna přes druhou nevešly. Jedna byla úplně dole...Ta holka musela být snad mrtvá .. :/ Já jsem byla asi v 10% holek, co jsou pod čárou normy. Takže podvýživa. S BMI 16,9 asi.. V současné době jsem na tý spodní čáře normy s BMI 19. Ptal se mě, jestli tam jsem kvůli tomu, že jsem chtěla, nebo jestli máma vyhrožovala a dotáhla mě tam násilím. Pokrčila jsem rameny. Docela často z něj vypadla věta: "Souhlasíš, nebo si myslíš buď už ticho otravo a říkáš si, zase někdo, kdo mi mluví do jídla.) Měl pravdu.. Nejradši to neřeším a chci mít klid.. Věděl, že když sním víc, než jsem si plánovala, tak mě přepadne panika a pak se to snažím dohnat, že přes den se omezuji ještě více a cítím se hrozně. Vyčítám si to.. (jako kdyby mluvil za mě) ... Histerie kolem jídla? Ano, také vystihující.. "Jíš zeleninu k večeři? To se musí změnit.. Dej si něco, co tě zasytí. Věděl přesně, že mám chuť na pečivo.. Když je tělo vyhladovělé, potřebuje cukry.. Pečivo jsou uhlovodany, samý cukr.. proto.. Dej si místo toho kus šunky, energeticky to vyjde stejně. Řekl jednu důležitou větu, nad kterou jsem se docela zamyslela.. A to tuhle: " Strach je důležitý.. Je prostě nutný" .. pořád nad tím přemýšlím. "Dětství skončilo". Ptal se mě, jestli opravdu chci léčbu a co očekávám.. Prý musí vědět, do čeho mě tlačit."Kristýno, straníte se lidí? Cvičíte ráno? Chcete zase hubnout? " To byly jeho otázky.. Řekl mi, že k léčbě patří výčitky, špatný pocit, nenávist k sobě samé, podvádění a nalhávání si vetšího množství jídla, než jste doopravdy snědli.. Strach z přibírání, tloušťky, strach z jídla..sbe samé.. :/ Přidaní potravin, které jste doteď vyřadili z jídelníčku, přijmutí léčby. Zbavit se radosti a příjemného pocitu křehkosti, plochého břicha, prázdného žaludku.. Mentální anorexii a hubnutí přiroval k závisloti na automatech. Když vyhraju, to co jsem si přál ( dostanu se na vysněnou váhu) , mám ze sebe radost.. mám to co chci.. ale už nevidím, že jsem do toho naházel 200 000,- .. a to jsem prodělal.. a pokračuju.. do úplnýho krachu a závisloti. Jak přesné, že? :) Hlad má vliv na všechno.. úplne.. stím souhlasím..
Tohle sezení mi dalo hrozně moc.. Jsem objednaná na další termín.. A docela se těším. Je to neskutečnej člověk. Holky, které jsou v tomhle PPP centru hospitalizovány, ho milují.. jsou na něj úplně ujetý... ani se jim nedivím.. všechno tak dokonale chápe..:) Respektuje, pomáhá.. inspiruje..:))) Mimochodem je to tak moc hezký a pěkný prostředí. Kdybych se tam někdy náhodou dostala, ani by to nebylo tak zlé.:D
Víc už asi psát nebudu..Byla bych tu do nekonečna :D napíšu vám pokračování po druhé schůzce.. :)
Jak se daří vám? :)